Ahoj,ted se hlasim zrovna z Motolske nemocnice a tak vam sem mrsknu moji úvahu. Když mam ted tolik casu na přemýšlení a ten strop uz zajimavej moc není.

Kdy pozname že je neco naposledy? Jak to poznáme? Co to s nami udělá? At se jedna byť jen o(posledni) pohlazení psa, o (poslední) navstevu pediatra, (poslední)rozchod ci rozhodnutí zacit(naposledy)neco od začátku.

Jak vůbec poznáme ze se neco takoveho.blíží? Poznáme to vubec nekdy ? Jak moc to mame chtít vedet? Mame chtit vědět i dalsi veci nebo nad nima ken mávnout rukou? Je zrovna zdraví to nad cim se muze rukou mávnout? Ne? A proč ne? Protože by to mohlo mít i trvale nasledky nebo za následek smrt?

Ale proc jsou lide tak neohleduplni zrovna ke zdraví? K něčemu co si maji chranit a bránit vsemi silami? Kdy se o sve zdravi přestat zajimat? NIKDY! Nekdo prijde a řekne a Proč?

Dokáže se stat ze kvuli tomu ze chcete pouhou omluvu skončíte v nemocnici? Ne? Či snad ano?Ano!Může! A ja jsem toho svědkem. Co je to vubec za člověka? Cekate ze bude mit stahly usi a bude se snazit byt myš? Chyba! Takovy člověk se vychlouba s tim ze nekomu neco udelal a je za to na sebe jeste pyšný. Ale proč ? Je normální? Proc to udělal? Protoze je to narušeny jedinec. Pro to? Ano!

Je někdy lepsi naposledy udelat tohle? Nebo snad tamto? Či tamhleto? A proč? Proc tak brzy? Mohlo by se neco stát? A co jako?