Myšlenky jsou jako tulipány. Jako barevné květiny které jsou tak nádherné, ale zároveň tak neskutečně zranitelné. Křehké. Svěřují se do rukou lidí, kteří rozhodují o tom, zda je nechají růst, zasadí je, nebo je nechají vyhnít, vyschnout, zajít ve váze plné vody.My lidé jsme jako zahradníci, mysle je náš záhonek. A je jen na nás, […]

Víš? Víš, chtěla bych věřit tomu, že ti to jednou dojde. Že ti dojde to, co se stalo. Proč se to stalo. Proč to nevyšlo. Nepochybuju o tom, že potkáš pro sebe někoho lepšího. Někoho s kým budeš kompatibilnějsi než se mnou. Někoho, s kým budeš chtít budovat. S kým to budeš chtít dělat sám […]

Asi to všichni znáte, „důvěru toho samého člověka už znovu neziskas protože zmuchlanej papír nikdy nenarovnáš tak aby byl jako predtim. A důvěra je jako onen papír.“ Stejne jako vy, tohle vím už strašně dlouho. Do minulého vztahu jsem si myslela, že moje důvěra v lidi je neomezená, ze ji nejde zničit a proste mám […]

Tak po zdařilém fly fuck-upu kdy jsem v bratislave na letišti u odletoveho gatu zjistila, ze mám letenky na špatný měsíc, v sobotu vážně poletim. K tomu fuck-upu, ani já sama nevím jak se mi to povedlo🤷🏼‍♀️😂, proste jsem si kupovala letenky s tím že je mám na září a tak jsem v září v […]

„Krabička poslední záchrany“Věc která by mi ted totálně bodla. Je mi tak nějak mizerně, jak psichycky tak fyzicky. Venku je jako na podzim- ale je ještě léto, tak má být sakra léto…., jsem po utahování rovnátek. Tentokrát jsem dostala na spodní stoličku takový kovový čudlík na který si budu dávat gumičku kterou natáhnu na stoličku […]

Stava se mi, že jedu na autopilota. Už od rána co za sebou zabouchnu dveře bytu. Nastoupim do autobusu, sedím, koukam. V práci ze stánku stahnu plachtu a otevru, spocitam si kasu a kdyz někdo přijde jen se slyším říkat „Dobrý den, co si date?“ vypustím to tak rychle, ze nad tím ani nepremýšlím. Je […]

A já se ptám; Je někdo někdy, vůbec příliš starý na hraní? Myslím si, že pokud jde o city druhých, už včera byl moc starý. Jenže pokud se jedná o hraní si s myšlenkama. Nebude na to starý nikdo a nikdy. A já tu mám jedny své myšlenky. Takový vzkaz z toku myšlenek, který jsem […]

Přijdu si jako černobílá ovce, svojí generace ve své sociální bublině, kdy Plnit si sny je jako říkat nejhorší sprostá slova. Kdy mluvení o tom, nebo jen uvažování je jako největší zločin. 
Jenže já jsem člověk který se nenechá zaleknout, jenže mě stejně překapuje pár věcí.Jako děti jsme měli až neuvěřitelnou radost z každého nového […]

„Krása ticha“ Jako hraničář bojuješ celej život o to, aby ti bylo dobře. Jenže když je ti dlouho dobře, ten spád do pekel je pak daleko horší. Protože zapomenes, jaké to vlastně bylo. Jaké bylo to, když jsi vztah zkoušel, jak jsi zkousel to jak tě mají ostatní rádi, všemožnýma intrikama. Aniž bys ty sám […]

„Zapomenout se“ Zas tu stojím, v práci, pohlcená tím odporný. pocitem úzkosti. Je mi na zvracení, nejradši bych utekla někam do pryč a byla tam zalezlá. Nebo byla někde kde mě nikdo nezná, nikomu nikoho nebudu připomínat a nejsou tam Češi. Někam, kde budu moci zapomenout na to, co se to vlastně loni stalo… Vrací […]