Už od mala Roberta něco táhlo k motorům , jako malej rozrebíal autíčka aby věděl co tam všechno je a pak je zase dával dohormady .
Dneska by mu bylo 17 let , kdyby se to nestalo.
Ve svích 11 letech dostal k vánocům svůj sen , dostal teréní čtyřkolku , byl šťastnej jako blecha a hned se jel projet , trénoval na chatě a pak i v partě se svíma kámošema a kámoškou , ve svích 12 ti letech jel na svůj první závod kde skončil na 3.místě , oslavovali , on už tehdy zjistil že je to jeho poslání že nechce dělat nic jinýho jenom bejt s motorkama ale jeho táta a máma chtěly aby z něho byl právník , ale on nechtěl na právníka s dobrýma penězma on chtěl dělat to co ho baví a bavit bude ale to oni nechtěli pochopit . Tak si řekl že má ještě čas to byl teprve v šestce , řekl si že má ještě tři roky na to aby se definitivně rozhodl na jakou střední pujde, ale už tehdy věděl že to nebude zaručeně právnická protože by ho to nebavílo .
Ty tři roky jezdil neustále na čtyřkolce na chatě v patrě která mu byla jako druhá rodina co ho podporovali, ale jednoho dne se stalo něco divnýho on měl jet zase za partou na chatu na čtyřkolku ale když už byl v půlce cesty tak to otočil a jel zpátky na chatu za jeho rodičema protože měl divnej pocit že se něco stalo tam ho jeho rodiče přesvětčili že se nic nestalo a řekli mu ať jedeza kamarádama ať se o ně nebojí , tak jel , ale háček byl v tom že když Robovi bylo 8let tak jeho tátovi zjistili rakovinu žlučníku , a jak Robert odjel za těma kamarádama tak měl pořád ten divnej pocit že se tam neco děje nebo už stalo ale když volal tátovi jestli se něco neděje tak ten mu jen řekl že ,, ne nic se neděje a mám tě rád to si pamamtuj na vždy !“ a Rob jen odpověděl ,,ale já tebe taky a dejte mi vědět jestlis e něco neděje mám divnej pocit “ táta mu to odkejval a šel si vzít prášky protože mu bylo už moc špatně .
Po tom co se Rob vrátil od kamarádů z motorek na chatu a kde zjistil že má táta rakovinu žlučníku tak se málem zhroutil , nedokázal si představit život bez toho rejpavího táty kterej mu se všim vždycky pomáhal , tak se sebral a běžel do svího pokoje a tam si sedl na postel a rozbrečel se , vždicky věděla že se něco takovího stane ale nevěděl že takhle brzo sotva mu bylo 15 let a dozvědl se že jeho nejmilejší táta umírá a že příjde den kdy už tady nebude vůbec.
Přijeli zpátky domů do Prahy, doděla osmičku ale už věděl že chce dělat jenom automechanika a nebo něco takoího , tak podal přihlášku na tu školu na kterou chtěl , tam ho samozřejmě vzali tak byl šťastnej a oslavoval s tátou a mamkou že ho tam vzali.
Byly vánoční prázdniny y bylo několik hodin do začátku vánočního závodu čtyřkolek , když v tom Robimu zavolali z nemocnice tak to vzal a kdyžsliší ,hlas ,
jak říká ,, Dobrý den , chtěli jsme vám říct že váš otec právě zemřel“
tak se neudržel a do telefonu jen řekl ,, Kde je teď a kde je máma je u něj ? můžu za nim ?“
Hlas odpvěděl ,, Ano vaše matka je tady také a klidně příjďte jestli chcete .“
Hlas odpvěděl ,, Ano vaše matka je tady také a klidně příjďte jestli chcete .“
ještě mu řekl v jaký nemocnici jsou a na jakém oddělení . Robi se okamžitě složil na zem a začal brečet u svojí motorky, v tom slyší jak na něj mluví jeho kamarádka Pája který říká ,, Neboj to bude dobrý a hladí ho po volasech a po zádech.
On dál jen brečí , a v tom příjde i Michal a tomu Pája řekla ,, Běž Robiho odhlásit ze závodu a mě taky já nepojedu , pojedu s nim do nemocnice“
Michal neprotestoval a jen dodal ,, Chcete abych jel s váma ?“
Robi odpvěděl celej ubrečenej ,, Ne to je dobrý my to s Pájou zvládneme “
Michal řekl ,,Dobře ale my taky nepojedeme temn závod “
To se už ale Rob zvedal ze země když mu Pája pomáhala , šli do karavanu tam se převlíky a zavolali si taxi do nemocnice do Prahy do tý nemocnice kde umřel jeho táta ta osoba bez který si neuměl představit život, už je v nebi .
* * *
O několik měsíců později , Robi je na tý škole na kterou tak mermomocí chtěl , a z tátovo smrtí by se vyrovnával ještě teď kdby se to nestalo.
Jednou takhle zase byl se svou rodinou (partou) venku a bavili se o tom jak by chtěli zase jet závody i s nim že bez něj to stojí za nic , a o souhlasit což neměl dělat , přihlásili se přijeli tam všehcno bbylo v pořádku , byla tam i mamka v hledišti jeli se jednoduchý kolečka na lesní cestě , Robi vyjíštděl z třetího místa a to se mu stalo osudným , bylo to něky v listopadu a když to byla lesní cest a tak takm bylo taky bláto a to bylo tou hlavní příčinnou , Robi najel do kouše s bahnem kde dostal smyk a obtočil se s celim autem kolem stromu po cestě jen o dva metry minul mámu když to už bral stranou do stromu .
O týden později . . . . . . . . . . . .
Robi Leží v nemocnici v umělim spánku jeho maminka u něj sedí každej den , když v tom na návštvu za Robim příjde Pája , přišla se na něj podívat naposledy.
Robiho den poté co přišla Pája museli odpojit od přístrojů a tím ho zabili ….
Robiho přání bylo aby si mamka našla nového muže a žila nový život ale ta vzala doma nůž a podržala si žíli , odešel í manžel kterého tolik milovala a syna pro kterého žila , už neměla pro co žít a tak svůj život ukončila .
P.S.: Každej řživot rodiny neni jako pohádka , tak neodsuzujte jak ty lidi vypadal ale jak se chovaj !!!
Tento příběh byl vymyšlený mou osobou a každé kopírování či přepisování není mou osobou povoleno dokud vám /ti nedám písemný souhlas s potvrzením o kopírování a přepisování .
Proto požádejte autora tohoto článku v emailu o povolení.