Pokračování.
Ten kdo se zastavil byl kdo jinej než ten kluk z tramvaje , zalolal na mě něco jako „ahoj to jseš ty ? “ já jsme se jenom pousmála a on hned začal mluvit „úsměv ti sluší mnohem víc , jinak já jsem Matyjáš“ a usmál se , byl tak okouzlující že jsem skoro zapoměla dejchat asi po 3 minutách ticha . Úplně roztřeseně a pořád v úžasu jsem mu řekla “ jo ahoj , já no já jsem Štěpánka ale všichni mi řikaj Štěp “ když jsem šla běhat bylo něco kolem šesti odpoledne a když jsme ho potkala tak mohlo bejt tak půl osmí možná víc , zakecali jsme se a šly jsme do jednoho parku co byl kousek od siklostezky . Mohli jsme spolu bejt tak dvě hodiny a dvě hodiny si povídat už ani nevim o čem bylo toho tolik že ani nevim kde bych měla začít . Ale s nim mi bylo nejlíp přišlo mi jako by jsme se znali už léta a s nim jsem byla sama sebou bez všeho co mi způsobil ten imbecil Vojta , S matějem jsem byla úplně plná sebevědomí a všeho dobrýho co ve mě ještě bylo .
Chtěla jsme nějak hodně změnit svůj ivot tak jsme ho změnila ale ne se všim všudy , pořád jsme doma na stěně měla napýchaný fotky s Vojtou , nevzdala jsem se jich za žádnou cenu chtěla jsme aby to byl jenom zlej sen ale bohužel nebyl ….
S Matějem to bylo fajn viděli jsm ese ještě párkrát od tý doby a vyměnili jsme si facebook ,a začali jsm si psát a chodit spolu běhat , s nim mi bylo skvěle . Už jsme zapomínala na Vojtu díky Matějovi .
Asi tak měsíc po tom co jsme se poznali z toho běhání mi řekl že potřebuje holku , a já na něj koukala s vykulenýma očima …