Pokračování
Ta křižovatka byla zastávku od tý nemocnice takže jsem si řikala že t bude v pohoděže už budu vystupovat ,na křižovatce jel kamion trošku jsem se ho bála nevim proř ale v tu chvíli jsme měla strach z debilního kamionu.Fakt že nevim proč . Když jsme vystoupila a počkala až autoubus odjížděl tak do něho narazil plnou parou ten kamion ten autobus byl úplně na padrť rozletěl se do všech stran a jedna sejmula i mě , pamamtuju si ještě že mě z ničeho nic šíleně zabolelo břicho a pak už jenom jak houkala sanitka a že někdo řiká „hej ! hej sakra ! tuhle holku musíme vzít taky nebo tady vykrvácí ! „
Viděla jsem sebe na operčnim sálu jak tam ležim a v břichu nám zapíchlí cosi , co mě zarazilo bylo že jsem koukala já sama na sebe jako bych byla doktor , přišlo mi to zvláštní . Pak strašně zazářilo nějaký světo a já už nebyla na operačnim sále ale někde kde bylo úplně bílo a najednou jsme viděla někoho v dálce a ten šel ke mě byla to moje prababička kterou jsem měla tak ráda ale která už umřela před několka lety . Řekla mi vzpamatuj se nesmíš to vzdát musíš bojovat .
První co si pamatuju od odby co jsme se vzbuila je jenom to že nademnou stojí doktor a ségra mě drží za ruku a já ležim v nemocnici v posteli . Doktor mi byl povědomej chvilku jsem přemýšlela a koukala na něho a on řekl “ my jsme spolu mluvili v telefonu že ? “ a já jenom „Ano nejspíš ano “ byla jsme zmatená chtěla jsme za Matyášem chtěla jsem ho vidět . Doktor mi řekl že je to s Matyášem dost vážný a já se rozbrečela ale doště potom dodal že se z toho nejspíš dostane . Byla jsem na prášky úplně na psichyatra , vytáhla jsem si z ten sloupek fotek co jsme spolu fotili ten den kdy se ze všeho stalo to nejlepší na světě . V nemocnici jsem byla měsíc ale Matyáš půl roku byl v komatu ,
byl pro mě vším co jsme měla . Když jsem byla doma tak jsem byla zalezlá jenom u sebe v pokoji ani jsem nejedla nic byla jsem na dně . Už zase …
Sestra viděla jak se trápim aže bych byla nejradši úplně někde jinde . Zavolala do nemocnice a optala se na Matyáše jestli bych za nim nemohla jít , mluvila s dokrotem kterýho přemlouvala . A povedlo se mohla jsem za nim .
Vzala jsme si džíny který mi byli velký a mikinu kterou jsem vzala tátovi protože jemu byla malá a chtěl jí vyhodit , oblíkla jsme se a vyrazila do nemocnice , na tý křižovatce jsem se zatívala do dálky a bylo to jako by se to stalo dneska viděla jsem jak jeden ten kamion a když jsem vystoupila tak jsme zastávku obešla obloukem aby mi nepřipomínala to co se tam stalo . Šla jsem nahoru do patra kde byl Matyáš a přede dveřma jsem viděla doktora toho dokrota co jsem s nim tehdy mluvila do telefonu a taky toho co stál u mě kdyyž jsem se vzbudila .
On mě slušně pozdravil já jenom něco zamumla a šla do pokoje Viděla jsem Matyáše jak tam leží a kolem něho jenom samí přístroje , přisunula jsem si židli k jěho posteli a chytila ho za ruku bylo to strašně zvláštní .
Pak do pokoje přišel doktor že mi musí něco dát , že to měl u sebe když ho přivezli . Byla to taková semišová krabička a v ní dva prstýnky , na jednom bylo napsaný Štěpánka a na druhym Matyáš , pak doktor odešel a nechal nás tam samotný.
Rozbrečela jsem se a nemohla přestat byla jsem tam celej den , byla jsme u něho každej den dokud ho nevzbudili , on ještě spal a já jsem u něho seděla v kalhotech a mikině s kapucí kterou jsme měla na sobě .
On otevřel oči a já se pousmála a podívala na krabičku , on chtěl něco říct ale já mu řekla ať to nechá na jindy .
Když už ho pouštěli domu tak jsem tam s nim byla já a jeho rodiče i jeh bratr kterj vypadal podobně jako Matyáš ale byl to Filip . Potom po nějaký době když jsme se z toho oba dva já i Maty pořádně zotavili jsme udělali takový menší sezení , ségra mě a Matymu chtěla představit Filipa , a my oba dva souhlasili . Když nastal den D tak v pohodičce jsme se optala Julie jak se ten kluk jmenuje a kolik mu je a tak , a on mi jenom odsekla že ať nevyzvídám že to poznám až přijde .
Nebyl to kdo jnej než Filip , Matyášův bratr chodil s mojí sestrou . Bylo to docela zvláštní .
Matyáš před těma dvěma vytáhl z kapsi krabičku kterou jsem už viděla dával mi jí doktor . otevřel jí , vyndal z ní prstýnek se jménem Matyáš a dal mi ho na prst a já to samí ale s mim jménem . . .
Od tý doby jsme pořád spolu ten rok byl nezapomenutelnej .