Jednu sobtu ráno mě napadali verše v takovej básnickej příběh tak jsem si to napsala a tady to je .
Až si ráno zapneš mobil, dojde ti že jseš debil.
Bude tam SMSka od holky, jménem Vaneska.
Sklamaně zas vypneš ho, a na postel hodíš ho.
Všechno už jen vzpomínka je, protože tys neposlechl kámoše Taye co pokaždý radil ti dobře .
Ne jako ostatní co na tebe volali „Hej bobře!“ .
Ode dne kdy jsi jí poznal změnil jses, tak že to bylo divný, ale tys ji miloval a myslel si že to bude nekonečný .
Zmílil ses a chybu udělal, to jsi věděl a přesto jsi nevyšel 14 dní ven.
Sám si můžeš za sví činy, kdybys nebyl tenkrát i teď debil a nebral jako samozřejmost jejlí lásku a soběstačnost mohl jsi teď s ní za ruku se držet a na okolní klepy nehledět .
Jenže ty klepům jsi podlehl a až ted ti k uším doléhá ta pravda čistá neobelhaná .
Možná ti už dochází že to co schází ti neni ona ani ty, ale vzpomínky co neobelháš i kdyby jsi chtěl a na hlavu se třeba stokrát stavěl .
Za eventuální chyby v textu se omlouvám .
Hodnocení jako ve škole? 5
Ohromná 5
