Ahoj, je mi jasný že jsem dlouho nic nenapsala, ale nějak mě nic nenapadalo a nechtěla jsem psát bezduché články o ničem . Originalita neroste na stromech a to je mi jasné a tak sjem se pokusila o takový malí pokus.
Rozhodla jsem se že žačnu psát povídku na pokračování, možná z toho bude knížka, to ještě nevím jen vím že chci aby to mnělo nějaký řád a správný šmrnc . A tak začínám .
Prolog
Ne! Ne! Ne! Nech mě být! Nic jsem ti neudělala! Nech mě být! Tak slyšíš mně? Nech mě na pokoji! Nedotýkej se mně! Ležím na posteli. Nade mnou se sklání můj šestnáctiletý bratr. Sune ze mě deku. Dotýká se mně na nohou. Strašně to lechtá. Ale on se nezastavuje, i když sebou trhám na všechny strany a směju se. Najednou mě smích přechází. On nezastavuje. Sune svoje ruce plné mozolů vzhůru. K mé košilce. Nech mně spát! Chci spát! Tak slyšíš mně?Vstávám. Doufám, že mě nechá být. Cukne sebou. Tohle nečekal. Bouchá se o vrchní část palandy do hlavy. Začíná zuřit. Uhodí mně. Dává mi facku tak velikou, že sebou mrštím zpátky na polštáře. Au, vykřiknu. Ale to už po mně zase hrábne a zvedá mně na nohy. Nech mně být, nic jsem ti neudělala. Nech mně! Řeknu to mámě! Bolí mně, hlava. Nevím, co mám dělat, co když mi ublíží? Řekneš jí leda tak hovno ty malá čubko! Kdyby ses vůbec nenarodila, mohl jsem být teď nejšťastnější kluk pod sluncem!!! Čiší z něho zloba. Z očí mu metají blesky. Bojím se ho jako táty tehdy před lety. Co se mnou bude? Zkouším se pohnout. Nejde to. Zkouším křičet. Dává mi ruku přes pusu. Držet hubu budeš, ty malá čubko! Dostávám další facku. Padám. Chytá mně za vlasy a tahá mně zpátky na nohy. Bere mně za ruku. Ne já nikam nechci, zbije mně, určitě mně zbije. Jde do obýváku skrz můj pokojíček a mně táhne za sebou. Hází mně na gauč. Dopadám hlavou na opěrku. Au, zaskučím sotva slyšitelně. Bojím se ho. Bojím se toho, co bude. Klepu se. Sedá si na gauč, na kterém ležím na zádech. Cukám sebou. Natahuje ke mně ruku a otáčí mně tak že ležím na břiše. Právě napřáhl ruku, dopadá na můj dětský zadek. Lekám se a vykřiknu strachy, bolestí a zděšením. Co to dělá? Mám křečovitě zavřené oči. Lehá si na má záda břichem. Cítím, jak se mu něco tlačí v rozkroku na můj zadek, co to je? Nechápu co se to děje. Vytahuje mi košilku až nad pupík. Co chce dělat? Sundává mi kalhoty. Nech mně být! Řeknu to mámě! Klepu se strachy. Co bude teď? Drž už do hajzlu tu svojí držku nebo ti jí ucpu. Každému jseš ukradená. Nikdo ti nebude věřit! A dává mi pohlavek.
Vypadá to zajímavě, napínavě a jako docela drsný příběh, vlastně jsem čekala, co ten bratr udělá, ale ty jsi to moc pěkně ztvárnila
osobně jsem se docela bála toho, jak se povídka bude číst, protože jsi měla v úvodu hodně chyb, ale v prologu jsem žádnou neviděla nebo jsem si jí alespoň nevšimla 
Jseš rozená spisovatelka, moc zajímavý a hlavně napínavý začátek! Jsem tak trochu blázen do těhle depresivních povídek (mimochodem sleduju AHS, nejlepší hororovej seriál všech dob, myslím…) a tvoje verze mě uchvátila. Super!
Tahle povídka je jen snaha šokovat. Nečte se to dobře, nepůsobí to čtivě ani zajímavě, nemluvě o tom, že neumíš používat přímou řeč, že. No nic. Takovýhle "rádoby" spisovatelů je na blogu kupa.
Souhlasím s L. Pokud má tohle člověka vyděsit a šokovat, tak to splnilo svůj cíl. Jinak ale nic. Myslím, že z toho kniha nebude, sama vidíš, jak moc je to podobné Padesáti odstínům, dokonce jsi to tak i pojmenovala. samozřejmě to někdo bude číst, někomu se to bude líbit, ale mě ne, protože je to jenom kopírování. Kdybys napsala něco svého, věřím, že by to šlo a zlepšila by ses, ale tohle nikam moc nevede. Kdyby to byla aspoň fanfiction, ale tohle není ani to.
[1]:
Moc děkuji, dalo mi to celkem práci se do toho vžít, prožívat to a ještě to napsat tak aby se to dalo přečíst.
Psala jsem to ve worldu tím to asi bude .
[2]:
Tak zrovna to si nemyslím ale zkusit se má všechno. A když nezkusím něco takového napsat tak jak zjistím že mi to třeba nejde ?
Děkuji :3
[3]:
Ano, ano, ano je to jen snaha šokovat. Jasné ! OPRAVDU NE ! Jak komu se to čte nedobře protože někomu se to dobře čte a je z toho uchvácený, ale chápu není to tvůj šálek kávy.
Nemluvě o tom že takto ta podle tebe nepoužívaná přímá řeč je účelem, ty věty tam jsou zvýrazněné dost řekla bych. Je to prolog a já ten prolog takto chtěla takže takto je, navíc všechny prvky které to mít má to má.
[4]:
Nemělo to lidi vyděsit a šokovat ale vtáhnout do děje který se začne rozvíjet a právě teď bych řekla že se mi to povedlo. Podle mně je to má jen pár aspektů podobné Padesáti odstínům ne že by to bylo stejné natož podobné. Ano někdo to bude chtít číst dál protože ho zajímá jak se to bude dál rozvíjet ale někdo ne třeba ty a L. Kopírování to tedy opravdu není, jelikož je to z mé hlavy ne nikde okopírované z internetu nebo z nějaké jiné knihy. Přemýšlela jsme nad tím co píšu, nad tím co se hodlám napsat. Do každé povídky/příběhu dávám kus sebe, ať je to styl myšlení který má hlavní hrdina nebo vzpomínky. V každé z těch všech co jsem napsala je něco ode mně není tam nic zkopírovaného- NIC!
Není to fanfiction ale je to něco co vytvářím já a něco co mě naplňuje a komu se nelíbí styl mého psaní nebo jak to píšu tak ať to prostě nečte. jednoduché a logické neřekl bys Plačící anděli ?
Mne osobne sa to páčilo a navyše to má aj spád. Dávaj si trochu pozor na gramatiku a čiarky. Tiež som chcela spomenúť formu, ale keď je to tak urobené schválne, tak to beriem. 50 odtieňov sivej som nečítala a film bol otrasný, takže mne osobne je jedno, či je názov podobný 50 odtieňom. Len smelo pokračuj v písaní.