Tady vše začíná
Stojím v koupelne před zrcadlem oprena o umyvadlo a koukam si na bříško.
Tak tady to vsechno začíná a nebo taky končí, dnes je zacatek posledního tydne kdy můžu jeste všechno vratit. Vratit do radoby normálních kolejí. Jit na potrat. To slovo se mi vůbec nelíbi jenze ten kdo ho vymyslel pro to mel zdrejme svuj důvod. Na rohu zrcadla mam zastrcenou fotku z ultrazvuku a tak na ni opet koukam. Kdo by si kdy rekl ze za tebe, ty muj zazraku, budu takhle bojovat. Nebo si pak rozmyslet jestli jet dal a nebo to vzdát.
Pokladam si pravou ruku na brisko a vzpomínám na to jak to všechno začalo.
Jednoho dne me z cista jasna napadlo si sbalit batoh a vydat se na vylet do Českých Budějovic ackoliv jsem tam v životě nebyla. Proste me tam neco hnalo a tak jsem si koupila mistenku a jela. V Autobusu Student Agenci jsem ztravila pres dve hodiny, divanim se z okna a přemýšlením o vsem moznem, take o nesmrtelnosti chrousta. Kdyz jsem dorazila bylo krasne, slunce hralo do kuze a chladnejsi vánek sem tam zafoukal. Prosla jsem si to tam, snedla nekolik tocenych zmrzlin a nakoupila par prkotin coz mi zabralo cas od dopoledne do pěti odpoledne. Když uz jsem byla na odchodu na zastávku autobusu abych zas jela domů a napsala si dnesni zazitky do sviho denicku cestování, me kdosi zezadu chytl a zakryl mi oči. Rekl jen „Hadej kdo…“. Ten hlas mi vubec nic nerikal a ja si uz v hlave pripravovala jak dotycneho blnecka odpalkuju. Jenomze jak jsem cizi ruce dala z me tvare pryc a otocila se, uplne me pohltili oci dotyčného nezmameho. A ja se nemohla odtrhnout. Bylo to jako koulat se do studně plne vody a nemoct od toho pohledu odtrhnout zrak protože je v ni neco co te docista uplne pohlti a dostane mimo realitu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *