Když jsem jela metrem na jedné trase a nastoupil postarsi par, ihned jsem pustila pana sednout protože pani mela misto ale panovi ho nikdo neudelal. Proc vlastně?

Je neco tak těžkého obětovat se pro to abychom nekomu pomohly? A ale o tom jindy.

Tenhle pár me primel se zamyalet nad chybama které se udály za dobu kdy se narodili oni a kdy ja.

A ty chyby? Co takhle ruzne přeměny citů a emoci v neco co je ted sotva viditelne ?

Napada me tak, jaka lidska chyba zpusobila to, že dnešní vztahy vydrží tak málo, zatim co vztahy ktere zacaly pred x lety stale funguji?

Neni tam treba faktor, ktery se ted nijak neresi a to co ti lide maji spolecneho? Pan a paní si i na tech par zastavek ktere jely vzaly a otevřely knihu z ktere si kazdy četl. Nedivaly se po okolí a nehodnotili, jako dela.spousta lidi kteří nevedi co delat i když jedou se svou polovickou.

Možná ze je spojila jedna obrovska lidska chyba s nazvem 2. svetova válka a nebo že by osud? Každopádně bylo na prvni pohled zdrejme ze je jejich manželství šťastne a dlouholeté.

A me tak vrta hlavou jestli neco takoveho zazije i naše generace, či už se stalo tolik chyb ze to mozne není?