Ne diky.

Rada bych napsala ze jsem spokojena se vším ve svem životě. Ale ne. Nejsem.

Je tolik veci se kteryma nejsem uplne spokojena a byly a mozna jeste budou dny, mozna vcelku i mesice kdy si budu rikat ze tohle bych chtela změnit. Jake by to bylo byt jina? Nebyt jako dalmatin, nebo beruska, nebyt puntikata(pihata), nebyt tak zatracene vysoká, mit čelist jako normalni smrtelnik, byt psychicky zdravá.

Ale kdybych byla uplne normalni, kuzi cistou jako modelky, usetrila bych si sice dost potizi s pihama a odstraneni jich (jako ted), ale nebyla bych tak zvláštní, tak jina.

Kdybych mela výšku průměrne evropske slečny, neprosla bych si tim cim právě diky tomu jak vysoka jsem, nebyl by ze me silnejsi člověk, byl by ze me nekdo jiny a me se libi kdo jsem.

Kdybych měla čelist presne tak jak by mela byt, tudiz bych neměla predkus a spodni celist spatne posunutou vzadu, byla bych az moc obycejna. Neprosla bych si sikanou, denne bych neposlouchala „hele kůň“, neposunula bych se nikdy v zivote tam kde jsem teď. Nebyla bych to ja.

A naposledy ono kdybych, kdybych byla psychicky zdravá, nemela zadnou poruchu osobnosti ani nic podobneho, nevim kde bych ted byla. Nedokazu si ani predstavit minulost bez toho jak silne jsem prozivala a sem tam jeste prozivam emoce.

Byl by ze me uplne nekdo jiny, byla bych absolutne v jinem levelu. Coz je docela pochopitelne ale abych byla uprimna (coz kdysy byla ma hlavni nejsilnejsi stránka…) nechtela bych byt nekym jinym tim ze bych zmenila svuj vzhled a tim život. A to absolutně vůbec, ani za miliardy korun.

Svuj zivot muzu zmenit ze dne na den v jinem smeru a az budu chtit tak to jednoduse udělám.

Možná jsem na druhem milniku zivota a neni to nic prijemneho… jak jste se cítili vy par mesicu po devatenactiletych narozeninach…?