„Pomalu, ale jistě“
Dívám se z okna na informatice a přemýšlím o tomhle tématu týdne. Pomalu, ale jistě mi dochází, že mám spoustu věcí na zařizování. Dost starostí a myšlenek na to co všechno musím zařídit, co mě čeká a co by kdyby. Tohle je můj poslední měsíc tady, vlastně ani ne měsíc, ale pár týdnů. Doslova pár. A já tady nedělám skoro nic, píšu si zápisky z hodin kdy chci pracovat, když si myslím že mi to k něčemu bude. Když si to nemyslím tak to nedělám a píšu si své věci, jako třeba stokrát, to jak to bude v práci kam bych měla od dubna nastoupit.
Dívám se z okna na informatice a přemýšlím o tomhle tématu týdne. Pomalu, ale jistě mi dochází, že mám spoustu věcí na zařizování. Dost starostí a myšlenek na to co všechno musím zařídit, co mě čeká a co by kdyby. Tohle je můj poslední měsíc tady, vlastně ani ne měsíc, ale pár týdnů. Doslova pár. A já tady nedělám skoro nic, píšu si zápisky z hodin kdy chci pracovat, když si myslím že mi to k něčemu bude. Když si to nemyslím tak to nedělám a píšu si své věci, jako třeba stokrát, to jak to bude v práci kam bych měla od dubna nastoupit.
Jak to bude se zkušební dobou a jak to bude s dovolenou po zkušebce. Ono vlastně v každé práci máte zkušebku, není práce kde by vás vzali bez ní na hned. A já to z pohledu zaměstnavatele chápu, ale zároveň chápu i to rozčarování z pohledu zaměstnance. Kdy by vás vzal zaměstnavatel na hned, a nesedli byste mu, byl by to potom zbytečný problém a zařizování a podobně. Ale zase jako zaměstnanec chcete mít jistotu že budete mít práci. Jenže tohle neovlivníte ani kdybyste se na hlavu stavěli. Pokud tedy nechcete podnikat sám na sebe, ale to stejně někde musíte vzít ty počáteční peníze.
Ale o čem jsem chtěla psát. Chtěla jsem si tu vyblít myšlenky jak člověk nemusí spěchat, že je to zbytečné a čas je jen jeden a že máme spěchat pomalu, ale čas plyne aniž bychom to ovlivňovaly. Ale proč bych to dělala když to teď zrovna tak necítím? V posledních měsících jsem se naučila jednu důležitou vlastnost. A to, že dělám to co chci ve chvíli kdy chci. Protože za pár hodin, nebo druhý den a nebo další už to tak cítit nebudu. A je možné že už to nebudu cítit nikdy stejně a neudělám to. A příležitosti se neopakují. Nebo možná ano, ale bude to výjimečné. Téměř se to nestává. Takže chytit příležitost za pačesy. Protože: Proč ne?!
Naučila jsem se to pomalu, protože přeci jen, nic není na hned. Já si jedu svůj styl, že co je rychle tak nestojí za to. A když se někdo ptá „proč?“ odpovídám „Proč ne?“. Některé věci pomalu dělat musíme, protože to jinak nejde(třeba pomalu ale jistě míchat těsto na dort, kdybyste to udělali rychle tak by z toho nic nebylo. Natož korpus.), jenže jsou tady taky věci které pomalu dělat nejdou. Ne teď nemyslím zrovna sex, ale taky jsem si na něj vzpomněla.
Ale o čem jsem chtěla psát. Chtěla jsem si tu vyblít myšlenky jak člověk nemusí spěchat, že je to zbytečné a čas je jen jeden a že máme spěchat pomalu, ale čas plyne aniž bychom to ovlivňovaly. Ale proč bych to dělala když to teď zrovna tak necítím? V posledních měsících jsem se naučila jednu důležitou vlastnost. A to, že dělám to co chci ve chvíli kdy chci. Protože za pár hodin, nebo druhý den a nebo další už to tak cítit nebudu. A je možné že už to nebudu cítit nikdy stejně a neudělám to. A příležitosti se neopakují. Nebo možná ano, ale bude to výjimečné. Téměř se to nestává. Takže chytit příležitost za pačesy. Protože: Proč ne?!
Naučila jsem se to pomalu, protože přeci jen, nic není na hned. Já si jedu svůj styl, že co je rychle tak nestojí za to. A když se někdo ptá „proč?“ odpovídám „Proč ne?“. Některé věci pomalu dělat musíme, protože to jinak nejde(třeba pomalu ale jistě míchat těsto na dort, kdybyste to udělali rychle tak by z toho nic nebylo. Natož korpus.), jenže jsou tady taky věci které pomalu dělat nejdou. Ne teď nemyslím zrovna sex, ale taky jsem si na něj vzpomněla.
A co jste se naučili vy za posledních pár měsíců, týdnů, nebo dnů?
Posílám trošku té životní energie(hodí se vždycky). Protože: Proč ne?!
Kdyby se člověk řídil svými instikty, namísto rozumem a plynul by životem v souladu s přírodními cykly, dělal by přesně to, o čem píšeš… Cítil by, kdy je čas dělat určité věci a nedělal by věci, do kterých by se musel násilím nutit. Všechno by bylo snazší a jednodušší.