Zdavím,
Teď v dohledné době jsem se rozhodla z organizovat na tomhle mém webu takový „článek“ pod kterým byste vy jako čtenáři mohli vždy psát své připomínky a nápady a vždy by vám bylo mnou odpovězeno. Takže to chystám v dohledné době vytvořit.
A jedna novinka je tady také, přesně na výročí 10ti měsíců jsem se rozešla s mím přítelem, nevím jstli to bylo správně rozhodnutí nebo ne ale stalo se .
A jedna novinka je tady také, přesně na výročí 10ti měsíců jsem se rozešla s mím přítelem, nevím jstli to bylo správně rozhodnutí nebo ne ale stalo se .
Zase jsem si našla čas abych napsala pár vět a tak tady jsou.
Jak moc lidi dokážou být zlí? Kam až je schopná dojít neřešená šikana?
Proč jsme plni předsudků a špatných zlozvyků?
Jak si namluvit v téhle době, plné falše a zkažených představ o lásce z amerických filmů, nějakou slečnu? Je to tvrdý boj o to najít a následně udržet si slečnu, která bude podle našich představ.
Je nutné chtít, a mít, všechno, co chtějí ostatní, a jít tak s davem jako ovce ve stádu? Nebo radši mít něco co jsme si našli mi sami a udělali si tak vlastní cestu za tím, a mít tak něco co ostatní ne?
Každému vyhovuje něco jiného, a něčím jiným se řídí.
Každému vyhovuje něco jiného, a něčím jiným se řídí.
Jela jsem domů ze školy v MHD a najednou slyším, jak se baví nějací dva kluci, vím, že se cizí rozhovory poslouchat nemají, ale mě to prostě nedalo a musela jsem. Bavili se o holkách a legynách. Bylo zajímavé slyšet bez cenzury, kluky mluvit o tom co je mě jako holce, v pubertě, velmi blízké. Jejich názory na to kdy a jak by je holky měli nosit, byli naprosto totožné a to mě zaráželo. Buď jsou oba dva úplně hloupí a nemají vlastní názor, protože tenhle slyšeli někde v okolí, nebo jeden z nich radši lhal, ale tohle kluci neřeší. Zamyslela jsem se nad tím jak moc jdou někteří lidé úplně odlišní a jiní naprosto totožní s davem. Zaráželo mě jak jsou kluci a ostatní lidé plní starých zvyků, někdy naprosto upřímní a jindy zcela uzavřeni.
Konkurence a ovlivňování našich názorů je v dnešní době tak vysoká že jsou někdy chvíle, kdy se každý z nás ztratí a potřebuje pár chvil na to, aby se zase našel. Ovlivňují nás reklamy, příběhy, knihy atd. … A my se tak ztrácíme v pavučině lží .
Moc děkuji že jseš právě ty mím čtenářem i když nemám poslední dobou moc čas se ti/vám, věnovat