Zdravím z nemocnicni postele s vyhledem na vychod slunce a spodni vratnici, a tak nejak si rikam „Co kdyz se se nepovede to o co tolik usiluju?“ .

Porad na pokoji posloucham uz od včerejšího nastupu kdy se vymenil celej pokoj, jak uz chce jedna šestnáctka domů. Co mam rikat ja ktera uz zna skoro vsechny sestry a doktory a v nemocnici je jako doma.

Ještě mam trochu casu nez pujdu na sal a tak si tak přemýšlím.

Tabu je hodně věcí, jak politicky, tak zdravotně, nebo familiarne. Je hodne veci ktere jsou tabu společnosti, ale pak ma kazdy sve osobni tabu at uz jedno nebo nekolik. Je to vlastně takova nase lidska hranice. Ale co jsou vlastne ty myšlenková tabu? Zeby hranice nasi mysli ? S tim bych tak úplně nesouhlasila i když jsem o oar vet nahoru napsala ze tabu jsou takove hranice. V myslenkach neni nic zakázané protože nam je nikdo nekontroluje ani nehlídá . Ale verim tomu ze kdyby je hlidat mohli, tak by toho bylo zakazane opravdu hodně.

Takže co by melo byt ty tabu mysli nebo myslenek? Podle meho by to meli byt myšlenky ktere nejsou dobre pro nasi náladu a psychiku. Myslenky typu „kdybych umrela bylo by lidem okolo lip“, „mozna jsem tady úplně zbytecna“ ,“co když me nemiluje“ a podobné. Prostě by meli byt destrukcni myslenky tabu pro kazdeho i když je mi jasné že kazdemu vytane na mysli nekdy takovahle myšlenka. A proto by jsme je meli omezit.

Takze ja se loucim s pozdravem do dnesniho slunneho dne.

Mějte se a drzte mi palce at tu operaci kolene zvládnu v pohodě.