Téma tydne: Boj (?)

Tyjo kdo by to byl řekl, drzet hlavu vzhuru a nad vodou neni tak tezke kdyz jste na to dva. Kdyz mate nekoho kdo vas bezpodmínečně chápe a nasloucha vam. Kdyz mate někoho s kym si muzete rict absolutně, ale absolutne vsechno a on k vam to samé. Kdyz mate tu skalopevnou oporu vedle sebe, je vsechno jednodussi. Posledni dobou mi dochází spousta i proflaklich veci, je to jako by to najednou zacalo nejak zapadat do mého života. Jako kdyz vam najednou nejak pomuze rovnice na kterou jste uz davno skoro zapomněli.

Potom se vetsinou nejak pozastavim a uvedomuji si i to,ze neni správné otacet se za sebe moc často, vetsinou to totiz dopadne stejně. Je nam lito veci ktere se podelali a budem se nesnaset za promrhane moznosti…

Jenze tu je takovy mali ale. Celý život si rikam ze musim byt silna, určitě v tom nejsem sama, ze? Ale ted ruku na srdce, otocili jste se nekdy za svou cestou a nepokryte si rekli ze jste silni? Kdyz si spocitate to vsechno a uvedomite si ze jste to zvládly nemuze vam vyjit nic jiného.

Nejde ani tak moc o to ze vas okoli vidí a vnima jako silne (je to jedině dobre,ale)nejdůležitějším je abyste to byl vy kdo se tak vidí.

Protože nejvic nas (nebo alespon me)vzdycky zcela uprime zabíjí kdyz nas lidi srovnávají s nekym normalnim. Kdyz se k nam jako k normalnimu chovaji a pak nechapou ze se potom chovame jak se chovame…

Jakakoliv psychická poruha/dusevni porucha je problem a zátěž i pro toho člověka jako takovýho…ten clovek je nemocný.To vetsinou lidi nechápou a proto je dulezite abysme byli silni a nejdůležitější abychom si to uvědomovali.