Je zvláštní jak se lidske mysleni meni, jak dospiva a jak opakuje co někde videlo.
Rozchod z rozumu, je docela dost blbost. Na tom se schodneme asi všichni. Proc by se nekdo rozchazel s nekym koho miluje, jen tak…? Jen tak protoze si mysli ze to nema dal cenu a presvedci o tom sveho partnera. Blbost. Ale deje se to.
Pak nastává faze usmireni se s tim co udelali, ten z nich kdo přesvědčoval a ten ktery veril tomu ze je to dobre a ze to byla dobra volba se z toho paradoxne dostava dyl a mam dojem ze se z toho uplne nedostane nikdy. Dyl nez ten druhý. Je moznost ze ti dva spolu zůstanou kamarádi, ale znate to rčení ze po rozchodu kdyz dva zustanou kamaradi, bud se nikdy nemilovali nebo nikdy neprestali nebo apespon jeden z nich. A kdyz si ten dotycny co byl presvedcovan, o rozchodu, najde nahodu nekoho jineho. Byt jen novy objev. Presvedcovateli najednou rupne v bedně. Mozna ne hned. Je mozny ze az po tom co to ten druhy da dohromady s tim objevem. Vlastne k nemu zacne cítit nepopsatelne pocity. I kdyz je treba z fotek sympaticky ten objev a přesvědčovatel si mysli ze to bude v pohodě. Zacne poslouchat o tom jak tomu kdysi objevu a nyni uz partnerovi/partnerce, strasne vadi přátelství, presvedcovatele a přesvědčeneho. Možná tehdy mu preskoci kolecko v hlave a partnera sveho přesvědčeneho, partnera sveho kamarada zacne po kouskach nesnaset. Jenze co ted. Nemuze to svému kamaradovi rict protože by to utlo vsechno. Coz nechce.
Takze to pravdepodobne bude tak ze presvedcovatel bude tise trpet ale zaroven jim jejich vztah přát. Ale proc trpet? Vzdyt on preci presvedcoval ze ten vztah jde k zaniku a ze ten vztah nema cenu a rozesel se. A nyni trpi. A nebo se přepracovaný odpouta, a precvedcujicimu puka srdce… A nezbývá nez žít ve vzpomínkách.
Mozna to tak maji i normalni lidi, to nevím. Nejsem normální.