„Maličkosti, které vyvolávají vzpomínky“

Každý. Každý má určité spouštěče vzpomínek. Ať už hezkých nebo nepříjemných.

Já už od ani nevím jakého věku, možná 8let?, mám malý kufříček, ve kterém mám své „artefakty“. Ať už je to šerpa z ukončení základky, náramek ze snad první návštěvy zahraničí-Vídně, chlupatou kuličku s přísavkou se kterou jsme blbly na základce několik měsíců, náplast od úplně první vyoperované pihy, prstýnek od mamky který jsem nesundsla z prstu několik let- dokud se mi neroztrhl a zažila s ním strašně těžké období. Taky tam mám krabičku od léků které jsem brala při tom co jsem dva mesice ležela na lůžku po skopání spolužačkou, taky nemocniční náramek z té doby, dokonce i z první a druhé operace kolene, taky tam mám schovanou kanylu se kterou jsem si píchala piercing co mám ve rtu. Vstupenky a jízdenky z cestovani tam také nechybí. Jsou tam ještě další, pro mě důležité maličkosti, které si ale necham pro sebe. Celé je to takový můj malý velký viteál. Vždy když si do onoho kufříku s medvídky něco vkládám, říkam si ,,Musíš si už pořídit někde větší“, a stále ho nemám.

Ale spoustu z maličkostí nemám nikde pozavíraných. Mám je denodenně na očích, možná si jich už tolik nevšímám, ale vím, že tu jsou a co pro mě znamenají. Některé maličkosti také nemám ani hmotně, stačí cítit známou vůni. A díky tomu se mi automaticky vybaví človek který ji používal a vše co jsem s ním prožila. Tohle je strašně zvláštní, skvělý a zároveň hodně destrukční lidský um.

Jen si připomeňte to nehezké. Že nevíte co? Vzpomenete si na mě až to ucítíte.

A proč si to připomínat? Abychom si byly plně vědomi toho, že nemůže být nic hezkého bez toho špatného. Ať je to už cokoli.

Pro můj život jsou maličkosti klíčové. Už i protože vzpomínky. A proto se učím si jich znovu všímat jako prvních.

A jak jste na tom vy a maličkosti?

♡♡♡