Kdo by to by řekl „Změna je život“, že?

Je to tak oprýskaná fráze. Tak opoužívaná ze už ji ani nemyslíme vážně. Ale jento spíše naopak.

Že, zivot ke jedna veliká změna. Meni se svět každým dnem, každým. Takze je jen otázkou času kdy to bude mít dopad zrovna na náš život. Pak tu jsou lidi, ti se také mění, a my jsme buďto s nimi a prozivame to s nimi, nebo vedle nich a říkáme si „paaaani ta se ale zmenila“. Buďme k sobě upřímní. Lidi kteří se mění, rostou a dozrávají s námi je jen hrstka. Jen par.

Je to smutné, ale jaké by to bylo kdybychom se všemi lidmi byli na 100% a na 100% bychom s nimi prožívali a rostli. I kdyby to slo. Byl by to naprostý chaos.

Obcas stačí když s kamarádkou rozebereme kluka se kterým si psala nebo volala, když není natvrdla po chvilce nebo case ji dojde ze buďto „noup, to není ten za kterého jsemnho měla“ nebo „pane boze jo!“. Nebo když si dojedete sednout na kafe a povídáte si.

Lidem staci maličkosti k tomu aby byli šťastní. A když ne, zákonné mi jich lito.

Protoze jak řekl Dušek, štěsti momentální stav duše. To nepřijde jen tak k nám.

Ja sice momentálně úplně šťastná nejsem, jsem nervózní z operace co mě čeká za dva týdny, nervózni z věci co musím zařídit. A taky trochu vystresovana ze školy. Ale reknu si a budu šťastná.

Nepotrebuju žádný až neco, nebo až tamto.

Jak to mate vy ?