Vím, že se tu poslední dobou moc neprojevuju… ale teď mě nenapadá kam jinam „vyblit“ svoje myslenky a všechen ten mrdnik co v hlavě mám.
Jsem tak smutná, je mi tak strašně mizerne že vlastně nedokážu myslet na nic jinyho. Místo abych byla pořad ten energickej, optimistickej, sympatickej clovek, tak si teď prijdu jako hromádka hnoje. Co hnoje, představte si pro vás neúnosnou hromadu všelijakých💩 a dejte krát tři. Nevím jestli mám být šťastná, spokojená, průbojná. Nevím
Nevím teď ani co chci, vždycky jsem svůj život měla v hlavě krásné nalinkovany ale přesto bez hranic. Ale teď se to cele sype, a ke všemu mě na hlavu.
V březnu mám maturak, po něm budu školu přerušovat protože to nezvladam. Je toho tolik, nemám na to sílu, tak strašně mě ta škola ty dva roky stresuje, vyčerpává a úplně vyšťavuje. Ani NY mě z několika předmětu k maturitě nepustili… Jenže musím si najít do té doby práci, abych šla rovnou do práce kvůli penězům, pojisteni Atd. Ale já chci dělat takovych věci, chci dělat všechno, jenze se nedokážu rozhodnout co chci dělat víc. Co chci, když vím ze tam budu x let. Neumím si žádnou takovou práci představit. Děsí mě ze se někde uvrtam.
Je mi z toho zle… přijde mi, že mě nikdo nechápe. Ze mi nikdo nerozumí. Ze mě nikdo nevnímá. Že ani nechtějí, ze se ani nesnaží…
Na Valentýna mě čeká další operace, těším se. I když se bojím té bolesti co potom přijde, a to hrozně. Ale těším se, třeba potom už bude všechno dobrý… Třeba
Všechno se mi honí v hlavě pořad dokolecka, v prosinci mi umřel dedecek, byla jsem jen o patro níž a usinala když umřel… v lednu pohřeb, mamka nemocna, babička nemocná, já potom na kapačkach, znásilnění na začátku prázdnin, manipulace, další💩. A já si premýtam v hlavě všechny ty pocity, všechny se mi tam míchají a předhánějí, a já tam nikde nevidim ani špetku naděje. Ani malinkatou špetku.
A teď moje nitro ještě ke všemu úplně pohlcuje žal, nevím… nerozumím tomu…
Nerozumím tomu proč mám v hlavě najednou takovej svincik.
Píšu a píšu
Bez psaní si neumím představit život, ani nechci…
Píšu abych žila

2 komentáře k “Píšu abych žila

  1. Doufám, že se najde někdo, kdo ti alespoň trochu porozumí. Jsi moc fajn bytost, určitě celé tohle náročné období překonáš a budeš ještě silnější, než jsi byla! :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *