Je Silvestrovský večer, spousta lidí je venku, třeba se svařákem, spousta je s rodinou. A já jsem zachumlana na posteli v dece s kočkou a roztříštěným srdcem.
Kdo by možná tušil, že je to z rozbitého vztahu, mílil by se. Je to ze ztráty, ztráty důležitého rodinného člena. Ze ztráty člověka se kterým jsem vyrůstala, chodila na houby, učila se jezdit na kole na škváráku jak jsme řikývali jednomu místu, chodila každý den na venčení chlupáče. A dalších věcí které si z dovolením nechám jen pro sebe. Tohle datum z mysli asi nikdy nevytěsním i kdybych chtěla… 29.12.2018
Pro někoho úplně obyčejný den,
pro mě to byl jeden z těch pár rozlučkových do oné chvíle. Kdy se proměnil ve smuteční. Druhý den ráno mi srdce při těch slovech puklo a roztříštilo se na miliardy kousíčků… pochybuji, že se někdy ty kousíčky najdou a dají dohromady. Byť jen částečně.
Už chápu tu bolest, tu bolest když někomu zemře někdo v rodině. Rozumím jí. Nevím jak je někomu jinému když mu odejde za duhový most první človek z rodiny, ale vím jak je mě. Připravovala jsem se na to, možná, že jsem se i obrnila. Nebo si to alespoň myslela.
Jenže když TO přijde, když přijde ten moment… Všechno se rozplyne. Všechny naše zbytky naděje, že to bude dobré, že to půjde. A zůstane jen černočerná tma, hodiny se zastaví a všechny malichernosti se rozplynou jako pára nad hrncem.
Jste jen Vy. Jen Vy a ta skutečnost. Srdce v hrudi vám pukne, nemáte slov a celé vaše tělo zahltí žal do pale nanosekund. Je to jiné. Celý svět, celý váš svět se promění. Ale už se nevratí. Nikdy.
„Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.“
William Shakespeare
„Srdce a zvony pukají při silném nárazu.“
Jean Paul
Upřímnou soustrast
.
V takových chvílích žádná slova nepomohou. Jen objetí… Kdy cítíš, že je tu někdo s tebou, kdo cítí, jak se cítíš. Znám ten pocit a to jediné, co pro tebe můžu udělat je, i když se neznáme, tě ve své představě obejmout, abys mohla plakat nebo křičet. Upřímnou soustrast.
Úprimnú sústrasť. Mne tiež odišiel dedko, a bolo to dosť bolestivé…ešte potom sa mi niekoľko mesiacov s ním stále snívalo. Dokonca som mala pocit, že vôbec nezomrel. Bolo to divné…ale čas, chce to len čas.