„Už zase lítám v oblacích“
Téma týdne ušité, mě přímo na míru. Poslední dobou dělám spoustu, fakt SPOUSTU věcí které přijdou hromadě lidem dost nemorální (ne nesouložím s mrtvolama😂). A vlastně i mě samotné by to ještě pár měsíců zpátky přišlo dost hloupé a lidi kteří to dělali jsem v hlavě skoro odepsala, ostatně kdyby mě moje mladší já teď mohlo vidět. Stoprocentně by mi dalo par facek, možná ze i víc než jen par. Vlastně zkouším hranice, znovu. Svoje hranice a tímhle zkoušením si je posouvám.
Ale teď nově mám hlavu v oblacích i když stojím nohama(řekla bych pevně ale to asi zas ne) na zemi. Možná to je trochu i tím, že mam skoro dva metry🤣, ale to
necháme stranou jo?
Během posledních pár mesíců jsem tak trochu víc přehodnotila svoje priority, tenhle blog toho byl důkazem, skrze články. Bylo toho na mně tolik! A všechno to byly neskutečně důležité věci, ale teď. Když to mam defacto vyřešené, vím , že mam stabilní zázemí. Mam čas a kapacitu na to Si uvědomit par věcí.Například jak mně to pozměnilo a definovalo jako člověka. Ono co si budem…lidi definují a dělají z nich lidi nelehké a nejednoduché situace na které jsou navíc sami. I kdyby měli partnera, mají rodinu, jsou na ne sami protože to je jen a pouze jejich boj. Každopádně jsem se taky naučila si delší dobu držet určitý nadhled, než se vytočím, naseru nebo padnu do citového kolotoče. A to mi pomahá byt delší dobu stabilizovaná, ten smíšek a pakoň jak mně okolí zná. Ale taky jde o to, obklopovat se lidmi kteří pro nás něco znamenají, jsou pro nás správní a nejsou pro nás toxičtí. To totiž dost snižuje možnost mít nadhled, protože nás tahají do sraček do kterých bychom se, nebyt jich, vůbec nedostali. Neříkám, že je jednoduché rozpoznat lidi kteří jsou pro nás ti top a kteří ne. Ale z vlastni zkušenosti opravdu vím, že to jde! Fakt.
Jako hraničářka vám zkusím vysvětlit ten citový kolotoč, který jsem pár řádků zpět, zmiňovala. Představte si průhledný buben ve kterém lítají míčky s čísli ještě než některé z nich budou vyherními. Teď si za ta čísla představte jakékoliv pocity co vás teď napadnou, štěstí, pohodu, nenávist, prázdnotu a podobně. Máte? Teď si v onom bubnu představte postavu. Postavu o něco málo větší než ty míčky. A teď? Teď si představte ze je buben puštěný, míčky s pocitama tam liítají bez zastaveni, bez jediného zaváhání a panáček uprostřed se to snaží ustát. Snaží se stát pevně na nohách i když ho všechny ty pocity válcují. Možná vás teď napadla otázka, jestli se nějaké míčky s pocity zastaví, jako ty výherní v loterii. Ne. Mohou jen trošku zpomalit. Jen na pár chvilek, ale nezastaví se nikdy. Jen vyjímečně v některých případech. A oněch případů opravdu není mnoho. Proto se snažím dělat co jen můžu abych se do tohohle kolotoče dostávala jen minimálně. Což, ale neznamená, tam nejsem často. Jsem. I když jak kdy.
Ten buben znám, motal jsem se v něm roky, ale největší výhra je, když se člověk všem těm pocitům, co se v něm odehrávají umí zasmát a udělat si z nich i sám ze sebe legraci. To se pak přesune mimo buben, vidí věci z odstupu a sám tím bubnem může točit a to je mnohem větší zábava, než to všechno prožívat jako nekonečné drama. To je má zkušenost.
a co je ta nemorální stránka? 🙂
Člověk ať dělá cokoliv, nikdy by toho neměl litovat, protože i když se třeba za to ted stydíš a ještě před pár měsíci bys takovou věc nikdy v životě neudělala, je to určitá zkušenost, která Tě posouvá v životě dál a pak časem sama uvidíš jestli to byla správná zkušenost nebo ne 🙂 Dávám článek do výběru na Téma-Týdne 🙂
Ničeho nelitovat, za nic se nestydět! Když nezkusíš, tak doopravdy nevíš. Obhajovat své chování před ostatními není povinnost. Nikomu krom sebe nemusíš nic dokazovat ani se zpovídat.