„Našlapuj opatrně“

Je strašně zvláštní jak se člověk během pár dní dokáže změnit k nepoznání, hlavně v chování. Děje se tak proto abychom nezničili něco co má hezky našlápnuto, co má určitý potenciál. Třeba v začátcích vztahů. Jenže tuhle zmenu neudržíme navěky a druhý se potom bude podivovat, že co se stalo, že jsme se změnili. Je to podvědomé chování, které mají snad všichni lidé stejné. Chceme našlapovat opatrně abychom se ukazali v nejlepsim svetle. Ale už zapomínáme na to, že tohle nejsme my.

Nemyslím si,

že je to spravné, i když je to vlastně dá se říct reflex. Ono s tím ONím člověkem(mohla jsem napsat pravým, ale já na tyhle pojmenování moc nejsem, protože co pak? Kdyby to třeba ztroskotalo, budeme říkat, že to nebyl ten pravy? A jak nám u toho asi bude…), vlastně budeme sami sebou, možná, že i lepsí verzí sebe sama. Jakto? Ono když vás má někdo rád za to jací jste, spíše díky tomu, i přesto jací jste, nemáte žádnou potrebu dělat ze sebe někoho jiného. Věřte mi, je to prostě jiné. Tak osvobozující, že kdo to nepoznal, tak si to představit neumí i kdyby měl fantazii sebevýkonější.

Teď si představte, že narazíte na člověka který splňuje všechny položky z vašich pomyslnych seznamů. Ale co víc. Vlastně je ještě víc než to všechno, víc než všechno na světě. Pro vás.

A vy byste chtěli aby vás videl jinak než jste? Myslím si, že ne. A protože to nechcete, tak se tak ani nechovate a jste. Jste tací jakcí jste a když vás ten ONen podporuje, jste dokonce lepší verzi sebe sama. Stáváte se jí. Aniž by kdokoliv na cokoliv tlačil a vynucoval to. Což ale neznamená, že naslapovat opatrně je špatný napad.