„Krabička poslední záchrany“
Věc která by mi ted totálně bodla. Je mi tak nějak mizerně, jak psichycky tak fyzicky. Venku je jako na podzim- ale je ještě léto, tak má být sakra léto…., jsem po utahování rovnátek. Tentokrát jsem dostala na spodní stoličku takový kovový čudlík na který si budu dávat gumičku kterou natáhnu na stoličku na horní čelisti. Utahovali se mi obě patra, dolazují se detaily a v PROSINCI JDOU ROVNÁTKA DOLU! Po roce a půl, půjdou dolu! Yes bejb!! Mám z toho neskutečnou radost.
Taky jsem ted po dvou lashliftinzích za den, a ono se to nezdá, řeknete si že to jen krásně natočí řasy, že se tam da jen pár krému a je hotovo. Ale opak je pravdou, je to poměrně vyčerpávající. Přesto mě to baví a je to věc, kterou chci dělat.
Ted se mi ještě začali ty zuby už ozývat a jsem nejak moc neutrální, unavená až skoro apatická z toho, jak mě bolí hlava.
Takže bych moc ocenila kdybych ted v hlavě měla nějakou myšlenkovou KPZtku na nějaké takovéhle chvíle, i když ono by možná stačilo, jít si lehnout.
Myslím si, že základ téhle myšlenkové KPZtky je vděčnost. Vděčnost za to, že mám možnosti. Že můžu dělat to co mě baví, že mám kde složit hlavu, ke komu se přitulit(kocour :D) a za to, že mam co jíst. Myslím si, že základ všeho je vděčnost.
Věc která by mi ted totálně bodla. Je mi tak nějak mizerně, jak psichycky tak fyzicky. Venku je jako na podzim- ale je ještě léto, tak má být sakra léto…., jsem po utahování rovnátek. Tentokrát jsem dostala na spodní stoličku takový kovový čudlík na který si budu dávat gumičku kterou natáhnu na stoličku na horní čelisti. Utahovali se mi obě patra, dolazují se detaily a v PROSINCI JDOU ROVNÁTKA DOLU! Po roce a půl, půjdou dolu! Yes bejb!! Mám z toho neskutečnou radost.
Taky jsem ted po dvou lashliftinzích za den, a ono se to nezdá, řeknete si že to jen krásně natočí řasy, že se tam da jen pár krému a je hotovo. Ale opak je pravdou, je to poměrně vyčerpávající. Přesto mě to baví a je to věc, kterou chci dělat.
Ted se mi ještě začali ty zuby už ozývat a jsem nejak moc neutrální, unavená až skoro apatická z toho, jak mě bolí hlava.
Takže bych moc ocenila kdybych ted v hlavě měla nějakou myšlenkovou KPZtku na nějaké takovéhle chvíle, i když ono by možná stačilo, jít si lehnout.
Myslím si, že základ téhle myšlenkové KPZtky je vděčnost. Vděčnost za to, že mám možnosti. Že můžu dělat to co mě baví, že mám kde složit hlavu, ke komu se přitulit(kocour :D) a za to, že mam co jíst. Myslím si, že základ všeho je vděčnost.
A tohle je o mém zakládání psichycké KPZtky pro dnešek asi všechno. Zkuste si založit svou i vy. Nikdy nevíte kdy na problémy dospěláckého života budete samy a budete ji potřebovat
moc hezky jsi to vystihla 🙂
To je celkom peký prístup a hej, na konci dňa, kto iný nám ostane ak nie my sami s našou vlastnou hlavou? Každopádne držím prsty, nech to je čím skôr ok 🙂
Hezký přístup k tomu, jak myslet pozitivně a udržet se nad vodou.
Držím ti palce at je ti lépe
Na tvou radost ze sundání rovnátek můžu říct snad jen to, že já si je nechala sundat před Vánoci, jak jsem se těšila až budou dole (dostala jsem na výběr, jestli před nebo po Vánocích — respektive "tento nebo přístí týden", protože tady se Vánoce neslaví) a byla to chyba, protože pak jsem dostala vyndavací, které jsem musela mít furt na sobě. Takže pojídání cukroví jen tak přes den znamenalo vyndat rovnátka, vzít si pár kousků cukroví, vyčistit si zuby a vzít si rovnátka. A tak pořád dokolečka