Stava se mi, že jedu na autopilota. Už od rána co za sebou zabouchnu dveře bytu. Nastoupim do autobusu, sedím, koukam. V práci ze stánku stahnu plachtu a otevru, spocitam si kasu a kdyz někdo přijde jen se slyším říkat „Dobrý den, co si date?“ vypustím to tak rychle, ze nad tím ani nepremýšlím. Je to tak automatické jako otázka co dalšího si date? Automaticky přebíram peníze, vracím, děkuji a přeji krásný den. Dělám tyhle věci tak automaticky, že už je pořádně ani nevnímám. Nevnímam kolik lidi si co kupovalo, kolik lidi mi poděkovalo za ono popřání krásného dne. Večer jdu s trzbou do banky, zavru stánek a přetáhnu plachtu. Jdu na zastávku na cestu domu a ani si neuvědomuji, co jsem celý den dělala. Všechno dělám tak automaticky… že si jen říkám, jak to srdce bije pomalu… Jsem překvapena, ze se ještě nezastavilo.
Stejně jako celý den být milá, šířit optimismus a potom doma jen tak sedíte. Vůbec nevíte co se to dělo a cítíte se tak vyšťavení, tak unaveni světem
, že ani spát nemůžete.
Stereotyp. Automatické chování.
•Syndrom vyhoření•, přesně takhle k němu dojdete. Už jsem ho jednou měla a věřte mi, není to nic hezkého, nic jednoduchého ani lehkovážného. Nabrat potom někde druhý dech nebo silu se z toho vyhrabat. Je to jedna z těch těžších věci co v životě musíte udělat,nebo jste udělali.
Je to čas vystoupit ze své komfortní zóny. Udělat něco spontánního. Začít s něčím co jste chtěli už dřív. Novou činností nasbírat všechnu tu chybějící odvahu, energii a najít svoje vlastní koule.!
Jinak se z toho zbláznite.
Měli byste si stejně jako já, najít činnost, při níž vám srdce pumpuje vzrušením do těla krev tak rychle. Jako by každou chvilku melo vyskocit z vasi hrudi, behat okolo vás a hrát si na indiány. Protože pokud mu tenhle impuls nedáte, takhle pumpa vašeho života umře. A je jedno jestli to bude v 21letech, 37, nebo 50 a výš! Co ale není jedno je, jestli v tolika letech umřete vnitřně a do rakve vás daji až o 50let později…
Protože dožít se dlouhověkosti je vám k ničemu, když nemáte pro co žít. A tak běžte, začněte dělat něco jinak. Plňte si sny a buďte vděční.
Prosím.
Tak to dobre poznám. Presne tak niečo bláznivé čo znova zapáli iskru. Plnit sny je to najdôležitejšie v živote.
Niekedy sa treba pozastaviť nad tým, že náš život nevedie nikam. Treba si nájsť čas pre seba a trochu sa zamyslieť nad sebou, kam chcem smerovať alebo kam sa má môj život. Treba sa opäť zamyslieť nad svojími snami..a znovu prehodnotiť či si ich naozaj plníme.
Také něco takového znám u známých, dnes je to celkem častý jev, děláme vše co musíme a vůbec nepřemýšlíme nad tím, co vlastně chceme dělat.
Chce to se zastavit a popřemýšlet a případně něco změnit, úplně otočit své chování a začít dělat to, co nikdy předtím. Já jsem nikdy nebyla sportovní typ a teď jsem se například rozhodla, že budu hrát squash a chodit do posilovny a už mě to asi 2 měsíce drží.. Jen takové povzbuzení pro vás. 🙂